Antiprčice 15. ročník (25 km)
Toulovcovy Maštale

Kdyby to do Toulovcových Maštalí nebylo tak daleko, určitě bychom sem vyrazili i dříve. Cesta sem je opravdu krkolomná. nejdříve jedeme vlakem přes Kolín a Pardubice do Chrastu u Chrudimi. Tady přestoupíme na autobus a asi po dvaceti kilometrech jsme v Nových Hradech.

Je tady nádherný zámek, který je sice soukromý, ale přístupný. Zámek tak trochu připomíná Versailles. Má rozsáhlý park s bludištěm a venkovním divadlem a docela vzadu je i muzeum cyklistiky.

A co bychom to byli za cyklisty, kdybychom si to tady řádně neprohlédli. Kol je bezpočet a na jedno opravdu staré si můžeme i vylézt. Pak se ještě zastavíme v zámecké cukrárně a trochou kofeinu nabudíme organismus. Budeme stoupat do Toulovcových Maštalí.

Maštale jsou skalním bludištěm, kde se loupežník Toulovec ukrýval i s kořistí. Však je tady kuchyň, ložnice a další místnosti. Je to sem hodně do kopce, a tak tady mnoho lidí opravdu nepotkáme. Byli tu všehovšudy dva :). Prolezeme celé bludiště a uděláme si ještě společnou fotografii. Bláhově se totiž domníváme, že máme to nejhorší za sebou...

Z Toulovcových maštalí putujeme do Zderazi. tady budeme spát. Čekají nás tady dva obrovské kopce. Musíme se chytat kořenů a pařezů, abychom nahoru vůbec vylezli. Supíme jak parní lokomotivy a jsme pěkně zpocení. Odměnou nám je opravdu krásné ubytování, vstřícný personál a vynikající jídlo.

A po večeři ještě poháry a palačinky a zmrzlina. Však si to za tu námahu zasloužíme. Jen Martin Štoček a Ála chybí. přicházejí až v momentě, kdy my ostatní jsme po večeři a chceme je začít hledat. Martin je hodně vyčerpaný, a tak si dodává do těla cukry a vitamíny. Pivo se šlehačkovým pohárem a palačinkou navíc.

Luboš našel po cestě první letošní houby, a protože pro zderazké není nic problémem, snídáme první letošní smaženici. Hotel Reospod můžeme s klidným svědomím každému doporučit. Pokud se zdejší krajinou budeme zase někdy toulat, určitě se sem vrátíme.

Opouštíme Zderaz. Cesta vede kousek po silnici a jsme zase v divoké přírodě. Putujeme Šilinkovým dolem údolím říčky Krounky.

Cesta vede po krkolomných žebřících a stezkách. Obdivuje hlavně babičku Uhlířovou, která tuhle cestu zvládá s obdivuhodnou lehkostí. Zhruba v polovině cesty je restaurace Šilinkův důl. Těšíme se na občerstvení. Hospoda má ale zavřeno. Největší zklamání dnešního dne. Tak pokračujeme dál a zastavujeme se v Předhradí v "Hospůdce v Panské zahradě". A jak by řekl Jára Cimrman: "Tak ano, ale příště raději ne". A pak už jen dva kilometry na zastávku a domů. Za rok pojedeme na Maloskalsko.