Antiprčice 14. ročník (16 km)
Náchod, Jiráskova chata, Peklo, Nové Město nad Metují

Patnáctý ročník Antiprčic nás zavedl na Náchodsko. Tedy nejprve do Náchoda přímo. Byli jsme tak trochu překvapení vlakem, který jede u Starkoče pozpátku, ale na nádraží do Náchoda jsme přece jenom dorazili.

Při pohledu na strmý kopec k zámku se nám udělalo slabo a hledáme nějaké útočiště. Tím místem je restaurace Žampion. Houby si tu ale nedáváme. To spíš pivko nebo espreso. A pak už stoupáme po dlouhých schodech přímo na Náchodský zámeček vršku kulatého... Prohlídku pochopitelně nevynecháme a vystoupáme i na věž, odkud je nádherný výhled nejen na náchodské náměstí, ale i daleko do kraje.

Z Náchoda stoupáme nahoru na Dobrošov. Budeme spát na Jiráskově chatě. Tahle turistická ubytovna překvapila nejen levným ubytováním, ale naprosto úžasným personálem. cesta vede dokonce přes Ameriku (to je chatová osada, aby bylo jasné). Polovina výpravy se pochopitelně ztratí, protože špatně odbočila na rozcestí v lese. Nakonec jsme tu ale všichni a je to jen tak tak. Bouřka. Hromy a blesky a průtrž mračen. hezky se na to dívá z oken salónu, který je tady jen pro nás. Večeře a další překvapení. Přijela za námi na skok babička Klempířová. Letos nemohla jít s námi, a tak její návštěva opravdu potěšila.

Jak už to na turistických ubytovnách chodí, spíme ve třech velkých pokojích pěkně pohromadě. Kromě chrápání Jirky Vopršálka je všechno v naprostém pořádku. Jiříkovo chrápání vlastně taky. V nepořádku by bylo, kdyby nechrápal. To by byl buď mrtvý nebo někde ztracený.

Ráno jako z pohádky. Však si také vylezeme nahoru na rozhlednu a podíváme se do kraje. Pod sebou vidíme ranní Náchod i přehradu Rozkoš, východočeské moře.

Pevnost Dorošov pro tentokrát vynecháme. Posnídáme, uděláme si před chatou společnou fotografii a už zase putujeme dál. A míříme přímo do Pekla.

Cesta vede rozkvetlými loukami a nádhernou přírodou. Květen je opravdu nádherný měsíc. A to vím, o čem tady píšu. Tuhle trasu jsem totiž šel před rokem v prosinci a musím říct, že s dneškem se to nedá vůbec srovnat.

Jsme v Pekle. Přesněji řečeno v Bartoňově útulně. Nikdo asi nepochybuje o tom, kdo je autorem téhle stavby. No ano, architekt Dušan Jurkovič, který v roce 1912 přeměnil starý mlýn Pekelec na výletní restauraci . Nezaměnitelný rukopis mistra je vidět nejen tady, ale i v Novém Městě nad Metují. O tom ještě bude řeč. Dáváme si tady něco na zub a na žízeň. Ti nejodvážnější objednávají překvapení hostinského - Čertův bobek.

Nádherným údolím řeky Metuje se dostáváme do cíle dnešního putování. Jsme v Novém Městě nad Metují. Nádherné renesanční náměstí a v rohu hned u zámku hotel "U Broučka". Skvělé jídlo a i rodina Klempířova je obsloužena včas :). A po obědě prohlídka zámku. A zase Dušan Jurkovič a jeho zakrytý most od zámku do zámecké zahrady. Park navštíví všichni, nahoru na věž jdu jen já s Mílou a Toník Pekárek. Ostatní mají toho pochodování už docela dost.

Jsme na novoměstském nádraží, které je opravdu krásné a mají tady moc dobrou kofolu. Sedáme do vlaku a já už přemýšlím, kam pojedeme příští rok...