Antiprčice 13. ročník (32 km)
Česká Lípa, Peklo, Zahrádky, Doksy a Bezděz

Čtrnáctý ročník Antiprčic začínáme v České Lípě, v rodišti našeho nejšikovnějšího pochodníka Jirky Vopršálka. Jsme tedy v dobrých rukou a určitě letos nezabloudíme. Jirka nás vede ke Skautské skále. Většina kolektivu zůstává dole a Jirka, Míla, Víťa, Toník a já lezeme nahoru. Ze skály je nádherný výhled po okolí.

Další cesta nás vede do přírodní rezervace Peklo. Na jaře rozkvétá tisíci bledulí. Jejich jarní koberce patří k největším v Evropě. Teď už tady bledule pochopitelně nejsou, ale já jsme tady byl na jaře, tak alespoň fotka toho, co jsme v květnu pochopitelně neviděli.

Cesta nás vede před Karbu okolo unikátního železničního mostu do Zahrádek. Odtud máme jet podle původního plánu do Doks vlakem.

Tak to je on železniční krasavec.. Stavba železnice ohrožovala přírodní rezervaci Peklo, a proto byl na nátlak vlastivědného spolku Excursions-Club a majitele pozemků hraběte Kinského připraven projekt na výstavbu viaduktu, který údolí překlenul nad osadou Karba. Trať byla otevřena v prosinci roku 1898. Ocelový železniční most s klenutými oblouky je 209 m dlouhý a 24 m vysoký. Je chráněn jako technická památka.

V Zahrádkách si prohlížíme zámek zvenku a zdejší hospodu zevnitř. na zámku jsou totiž slavnosti, potkáme tu i nefalšovaného krále. V zámku prodávají trdelníky. Ale ne takové, jé známe třeba z vánoční Prahy. Tyhle trdelníky jsou kynutého těsta a chutnají opravdu výtečně. A paní ze zámku třikrát přichází do nedaleké hospůdky, aby nám čerstvou zásobu prodala. V dobré náladě se rozhodujeme, že vlak vynecháme a Doks půjdeme pěkně pěšky. Pod Jirkovým vedením zabloudíme ještě v Zahrádkách, ale nakonec najdeme cestu okolo Novozámeckého rybníka a do kempu na břehu Máchova jezera skutečně doputujeme. Několik slabších povah ale cestu vzdává a ze zastávky Jestřebí se vydává do Starých Splavů vlakem. Jak se později ukazuje ze Starých splavů do kempu to je řádně do kopce, takže my, co jsme šli pěšky, už dáváme druhé pivko, když se uřícení a zpocení "lenoši" ze Starých Splavů objeví.

Večer posedíme jen tak venku pod borovicemi a pak usínáme v catkách kempu Duha. Docela slušné ubytování. Ráno je jako malované a chystáme se vyrazit. Víťa si ještě vyrobí papírové vložky do prošlápnutých bot a jdeme do Starých Splavů. Tentokrát skoro všichni. Pěšky putuje jen několik zarytých sportovců. Sraz bude na Bezdězu.

A je to jako včera ve Starých Splavech. Nádraží Bezděz je pod kopcem a na hrda několik kilometrů vzhůru. Slabší povahy zůstávají v Šantánu u houbaře, který je nedaleko nádraží. My ostatní se škrábeme na hrad. Jsme tu jen o chvíli dřív něž ti, kteří šli ze Starých splavů pěšky. Hrad Bezděz založi král Přemysl Otakar II již v roce 1264. Hrad je opředen pověstmi. Však si ho také oblíbil i Karel Hynek Mácha a jeho Máj je právě z těchto končin. je úmorné vedro, a tak přijde an řadu zmrzlina pod hradem.

To už míříme na jelení guláš do Šantánu U Houbaře. Provozuje ho tu Jirkova sestra, a tak máme portekční proce. Seběhneme dolů k nádraží a pohodlně se usazujeme ve vlaku, kde máme reszervovaná místa. A Víťa zjišťuje, že ráno v kempu zapomněl klíče od bytu. A taky od auta, takže si pro ně nemůže dojet. Jirka by tam s ním jel, ale zase požil. Tak nakonec Víťa s Jirkou a jeho autem míří zase ne Bezděz. To nevymyslíš!