Antiprčice 11. ročník (29 km)
Světlá nad Sázavou, Lipnice, Rezkovice, Stvořidla, Ledeč

Jedeme na Sázavu. Trasu naplánoval Martin Štoček a my se těšíme na dva společně strávené dny. Už ve Staré Boleslavi se to pěkně mračí a jak usedneme do rychlíku začíná pršet. Sice máme plátěnky, ale vidina propršeného víkendu je dost chmurná.

Přijíždíme na nádraží do Světlé a ještě v čekárně nasazujeme žluté pláštěnky. Dobrou náladu nám to ale rozhodně nezkazí.

Pláštěnky si ale moc neužijeme. Ještě než opustíme Světlou přestává pršet a záhy vysvitne sluníčko. Jdeme po modré přes Závidkovice na Lipnici. Nejdřív míříme na velmi pěkný hrad. Je rozsáhlý a můžeme jak na věže, tak na komentovanou prohlídku interiéru. Jen pejsci do hradu nesmějí, ani do exteriérů a my nechápeme proč. Je to taková chyba na kráse.

Na Lipnici se zdržíme skoro dvě hodiny. Je poledne a jdeme na oběd. Do skvělé hospody U České koruny. Mají tady jak netradiční jídelní lístek, tak netradiční jídla. jako třeba Lipnické pečené pecíny s teplým povidlím nebo Koleno Monarchie nebo Ferdinandova Kachna. Dát si můžeme i Hradní česnečku a zapít to všechno můžeme třeba Haškovým lipnickým ležákem...

Po obědě navštívíme ještě místní hřbitov a hrob Jaroslava Haška. A právě ten je ostudou Lipnice. Zarostlý se zbytky věnců zřejmě z umělcova výročí. A jak utrousil bratřík Ktastrofa: "Stačil by dědek se srpem, kladivo by mohl nechat doma." Lipničtí se zkrátka o hrob svého nejznámějšího obyvatele vůbec nestarají.

To už ale klesáme zase dolů k Sázavě. Po žluté přes Radostovice, Malý Mlýnek a Mariadol míříme do Mrzkovic. Je tady úžasný most. Trochu se houpe a někteří mají problém po něm přejít. nakonec to ale zvládne i Hanka Holečková, kterou bereme mezi sebe tak, aby nic neviděla. V Mrzkovicích je stánek. A ten provozuje sestra Ály Štočkové. Tak tu uděláme "drobnou" útratu a chvíli se jen tak opalujeme na jarním sluníčku.

A pak už putujeme nádhernou přírodou po březích Sázavy až do známého kempu Stvořidla. Spát budeme ve zdejším penzionu. Několik lenochů jede z Mrzkovic vlakem, ale většina kolektivu šlape. A stojí to opravdu zato. První nadšenci na kánoích na nás pokřikují z odpolední hladiny, řeka hučí na kamenech a peřejích. Kdosi hodil do vody věneček z pampelišek. Kdo bude na Stvořidlech dřív?

V penzionu bydlíme v několika pokojích a také venku v jedné chatce. Je nás prostě mnoho. Ráno servírovaná snídaně, večeře otevřený kiosek. Paní provozní je velmi milá a nám se odtud ani nechce...

Tak si uděláme společnou fotku a vyrážíme. Naším dalším cílem je Sluneční zátoka. Místo, kde Jaroslav Foglar pořádal skautské tábory. Místo, kde se odehrávají Hoši od Bobří řeky...

V zátoce jsme asi dvě hodiny. Totální veget. Není kam spěchat. Vždyť do Ledče je to jen malý kousek.

Na zámek se podíváme příště. V tomhle vedru dáme vanilkovou zmrzlinu, možná něco na zub a už míříme na vlakové nádraží. A těšíme se na příští rok...