Antiprčice 10. ročník (32 km)
Trosky, rybník Doly, Mladějov, Prachovské skály

Je tady jubilejní desátý ročník Antiprčic. A protože je to kulaté výročí, pořídili jsme si speciální trička. Tedy Soňa pořídila a ne každý si je objednat. Prý je barva příliš socdemácky oranžová. Inu proti gustu žádný dišputát. Většině barva vůbec nevadí a triko doplňujeme i kšiltem. Bude krásně, tak ať nejsme oslněni od sluníčka.

Zatímco Víťa ještě snídá, zdravotník výpravy kontroluje obsah své brašny, zda má vše, co je třeba. V brašně je několik plechovek Gambrinusu, lahev zelené, otvírá, párátka, prostě všechno pro to, aby samotný zdravotník přežil.

Průvodčí si dobírá Ivetu, že štěká jako pes. A tak jí hned seženeme košík. Snad ten vlčák od vedle, který ho měl ještě před chvílí, nikoho nepokouše. To už jsme ale dojeli do Ktové a začíná výstup na Trosky. Nejkratší, ale nejstrmější. Jdeme po zelené.

Trosky. Baba je zavřená a hrad jako takový je hezčí zdálky než zblízka. Vystoupáme nahoru na věž a odměnou jsou nám nádherné vyhlídky na Hrubou Skálu, na pískovnu v Hrdoňovice, na Kozákov a na Jičínsko.

Pod Troskami si uděláme fotografii a už si to šlapeme z kopce dolů k rybníku Doly. Ten leží na říčce Žehrovka a je prvním z podtroseckých rybníků. Dalšími v pořadí jsou největší Nebákov a Podsemínský rybník. Známý Věžický rybník sem nepatří. Ten je totiž na Želejovském potoku, který se do Žehrovky vlévá až za rybníky.

Na oběd se letos zastavíme v Mladějově. Na něj mám ty nejhezčí vzpomínky z dětství. Strýček Leština byla tady ředitele zemědělského učiliště a to sídlilo v místním zámku, uprostřed kaštanů a nádherného parku. Tady jsem jel poprvé traktorem, tady jsem zblízka poprvé viděl kombajn a "pomáhal" jsem stříkat barvou školní autobus. Je příšerné vedro a venku vydrží jen Víťa a Iveta. My ostatní jsme rádi, že jsme uvnitř pěkně v chládku.

Trosky necháváme daleko za sebou a přes Loveč a zříceninu hradu Pařez se blížíme k cíli dnešního dne. Ještě se chvíli zastavíme u rybníka Pelíšek a už jsme u Turistické chaty u brány do Prachovských skal.

Tady dnes budeme spát. Chata je opravdu turistická. Spíme v pokoji, jak by řekl malý Vašek "U sedmi horolezců". Patrové postele a 8 lidí na pokoji. A legrace nesmírná. Obsluha nám nechává zásoby a otevřenou jídelnu. Luboš vypráví nezapomenutelnou skazku o tom, jak mu v metru utekli bílí červi, které koupil na ryby a také bratr Katastrofa není k zastavení. A právě tyhle večery mám na Antiprčicích moc rád.

Jedna ranní společná fotografie a vyrážíme do Prachovských sklal. Dneska tady budeme celý den.

Prachovské skály a Hrubosklaské sklaní město. Dvě tolik mi blízká místa. A ty poetické názvy. Prachovská jehla, Zadní Točenice, vyhlídka Českého ráje, Šikmá věž... Všude tady se zastavíme a fotografujeme a filmujeme...

Ještě jednou se odměníme u Turistické chaty a adié Prachove. Spouštíme se dolů do Jinolic.

Restaurace u Křemílka má zavřeno. A tak ležíme v trávě a čekáme na vláček z Jinolic do Libuně a Turnova. Tak ahoj zase za rok!