Antiprčice 9. ročník
České Švýcarsko, Pravčická brána, Hřensko

Podruhé jedeme do Českého Švýcarska. A jak jinak než lodí z Děčína do Hřenska. Naše loď se jmenuje Poseidon. Ještě před tím, než se nalodíme jedna společná fotografie. Na každém ročníku se objeví někdo nový, kdo už příště nejede, nebo se účastní je párkrát. A tak, když se objevili Klempířovi, řadím je mylně do stejné kategorie. netuším totiž, že právě jejich rozvětvený klan se stane již trvalou součástí naší party.

Plavba trvá asi hodinu. Chvíli jsme nahoře na palubě, chvíli uvnitř lodi.

Hřensko. Cesta městečkem to je jedno velké vietnamské tržiště. Nechybí "Adidos" (čím více pruhů, tím více Adidas), ani trpaslíci a a kýče všeho druhu. I Fanča na to nevěřícně kouká...

Vystoupáme na Pravčickou bránu a posvačíme na Sokolím hnízdě. Pivo místní, řízky vlastní. Jdeme i na vyhlídku, odkud je na největší sklaní bránu u nás krásně vidět. Zůstávám tu o chvíli déle a kamarády po Pravčickou bránou odtud nafilmuji.

Cestou z Pravčické brány do Po zkušenostech z naší první návštěvy žádný kemp. Budeme spát v Mezné v hotelu Hubert. S večeří i snídaní v ceně. Prostě si žijeme :).

Večer dlouho sedíme a povídáme si o všem možném. A každou chvíli se někdo ptá Jirky Vopršálka: "Tak co Iva?". Odpověď "Iva se učí!" nás vždycky znovu rozesměje. Ráno zase všechny rozesměji já. To když si hraji na řídící Hubičkovou, čistím muškáty a zpívám známý popěvek. Sice jsem se zadrhnul, hodina trestu ale nepřišla. Stále skvělé počasí. Z Mezné putujeme zpátky do Hřenska po svých. Ti, co nejeli minule lodí, sbíhají dolů ke Kamenici. Odrodilce vede Štěpánka, a tak mám strach, jestli se vůbec ještě někdy uvidíme. Zbytečně. V Hřensku se zase spojíme. Zpátky do Děčína už jedeme autobusem (loď zpátky dneska nejede). A potom vlaky a domů....