Antiprčice 6. ročník (15 km)
Teplické skáky a Adršpach

Jsme v Teplicích nad Metují. Je nádherné sobotní dopoledne a nás čeká Teplické a Adršpašské skalní město. Ještě před tím se ale řádně občerstvéíme a pak už nás pohledí divoké Teplické skály.

Začínáme výstupem na skalní had Střměn. Desítky schodů, místy téměř kolmé řebříky. Slabší povahy zůstávají úpně dole, silnější povahy končí těsně pod závěrečným kolmým žebříkem a Ti nejsilnější z nás se kochají násherným výhledem z hradní plošiny.

Teplické skalní město, to jsou divoké skály, rokle, a žebříky. Koňská hlava se nedá přehlédnout. A to už máme za sebou Skalní bránu a Vlaštovčí hnízdo. před sebou Krakonošovo párátko a Ledního medvěda. Na rozcestí Záboř opouštíme zelenou a po modré se vydáváme k Ledové rokli. A opravdu to tady táhne chladem nebývalým. Pod sedmi schody se napojíme na žlutou a zase rokle. Tentokrát Vlčí. Je tady kluzko a my se držíme dřevěného zábradlí, abychom si zdejší skalnatou tvrdozem neprohlédli pěkně zbílzka. To se zadařilo pouze Ivetě.

Došli jsme až do přístaviště a vydáváme se na okružní plavbu po skalním jezírku. Loďku kormidluje převozník, který se během plavby stará o poučení i zábavu. Plavbu doprovází vyprávěním, ze kterého se dozvíme mi o jiné i to, jaké příšery a kteří vodníci žijí pod vodní hladinou. Dozvíme se,kolik loděk se tady už převrátilo a žer naše šance na návrat jsou mizivé. Ztrozkotala tady i loďka Titanic 1. Však z vody kouká ještě kus komína. A taky ruka tchyně Jaruny. Plavat neuměla, potvora....

Jsme v Adršpachu. Proti divokým Teplickým skalám je to selanka. Všechno pěkně na rovině a ozářené odpoledním sluncem.

Zatopená pískovna patří ke zlatým hřebům dbešního dne. Škoda, že už nemáme čas ani sílu tuhle nádheru obejít kolem dokola. Někdy příště se to určitě povede...

Tak si tady uděláme jednu společnou fotograii a hurá do kempu a na buřtíka. Dneska jsme totiž poprvé na Antiprčicích dva dny. Budeme v kempu spát.

Těšili jsme se předčasně. To, co jsme si tady koupli v místním stánku a co je vydáváno za buřty, to jsou piliny smíchané s trochou tuky a špetičkou (ale opravdu malilinkatou špetičkou) masa. Je to příšerné a téměř nepoživatelné. ještě ža alespoň ta kytara je opravdová. Nenajedeni hrajeme převážně tklivé písně a těšíme se na nedělní ráno.

Osud nám není (nabo vlastně je?) přárelsky nakloněn. Prší tak moc, že se nedá nikam jít. Skupna nadšenců včele s Lubošem Kovaříkem to sice zkouší, a le za chvíli je zpátku u nás, kteří sjme zkušena zaprkovali pod přístřeškem místního kiosku. A tal místo nedělního potování stavíme komíny z umělohmotných panáků po vypitých fernetech. Ani nevím, kdo ta vlastrně začal, snad Honza Novák. Každý dá dokola jednu rundu a jsme rádi, že najdeme zastávku, sokud nám odpolene odjíždí vlak. A slibujeme si, ža od teď už vžycka na dva dny.

Najdi pět rozdílů ...