Antiprčice 5. ročník (12 km)

Turnov, Hlavatice, Valdštejn, Hrubá Skála

Letošní ročník Antiprčic směřuje na Hruboskalsko. A také letos máme nováčky. Jirka Putera, pravidelný pochodníček našich výprav (kdo by si pomyslil, že je s námi na dlouhou dobu naposled), přivedl novou slečnu. A já jsem moc rád, že mohu přivítat v našich řadách spolužačku Báru a svého učitele češtiny ze základní školy Jirku Štěpánka.

Cesta z Turnova stoupá prudce vzhůru až k rozhledně Hlavatice. A zatímco štíhlí dlouhonozí jedinci, jako je třeba Toník Pekárek, už jsou nahoře, já čekám dole, až doběhnou moje plíce, které jsem nechal někde uprostřed kopce. Z Hlavatice je ovšem krásný výhled na Turnov a okolí.

Jdeme na prohlídku hradu Valdštejn. Tady se nás ujímá průvodce odkudsi z Tatobit a jak sám říká, je "povídavý dědek". Jeho vyprávění, kde se mísí historie s humorem, patří k nezapomenutelným. Výklad je veden ve stylu: "Ona mu dala syna, on jí zámek a pak umřel...". A co chvíli přeruší výklad optimistickým výkřikem: "Hurá! Šoltýsová už není na památkách!". Nevíme, kdo paní Šoltýsová je nebo byla, ale na Valdštejnu jsou z jejího odchodu nadšeni.

Je zase nádherné počasí (jak my to jenom děláme?). Prohlížíme si exteriéry Valdštejna a v hospůdce před hradem dáváme jedno pivko. To aby se nám lépe šlapalo na Kopicův statek.

Statek přístupný veřejnosti není. Co ale přístupné je, to jsou skalní reliéfy pod ním. Do skal jich desítky vytesal lidový umělec a bývalý majitel statku Vojtěch Kopic.

Od Kopicova statku se vracíme asi dva kilometry k rozcestí a dáváme se vpravo k zámku Hrubá Skála. Cesta vede nádhernými skalními scenériemi. Je tady Kapela i s Kapelníkem, desítky skalních věží a vyhlídek.

Na každé vyhlídce se zastavíme, popovídáme si, kocháme se okolím...

Ještě před tím, než dorazíme na Hrubou Skálu, nemůžeme minout arboretum Bukovina, kde jsou především jehličnaté stromy. Tenhle dřevěný krasavec se jmenuje Dědek Arboretum. Jen nevím, co je křestní jméno a co příjmení. A u dědka tři babky...

Jeden zámek a minimálně jedna zřícenina...

Tyhle útvary se jmenují Dračí skály nebo taky Sahara, jak kdo chce. A naši "horolezci" dosáhli vrcholu. Při spouštění bez maček a lan ztratil Toník svůj mobilní telefon (už zas). Tentokrát jsme ho našli. Však on Toník dole v hospůdce rád zaplatí pivko... :)

Podzámecká krčma má plno, a tak nakonec skončíme v občerstvovně nedaleko nádraží. Dáváme si večeři a Toník opravdu platí každému pivo. Je to dobrý člověk (říkal obr Koloděj).

Čas je neúprosný a vlak z Hrubé Skály odjíždí přesně. Nějak moc rychle to zase uteklo. Chtělo by to výlet alespoň na dva dny...