![]()
Letošní ročník Antiprčic směřuje na Hruboskalsko. A také letos máme nováčky. Jirka Putera, pravidelný pochodníček našich výprav (kdo by si pomyslil, že je s námi na dlouhou dobu naposled), přivedl novou slečnu. A já jsem moc rád, že mohu přivítat v našich řadách spolužačku Báru a svého učitele češtiny ze základní školy Jirku Štěpánka.
![]()
Cesta z Turnova stoupá prudce vzhůru až k rozhledně Hlavatice. A zatímco štíhlí dlouhonozí jedinci, jako je třeba Toník Pekárek, už jsou nahoře, já čekám dole, až doběhnou moje plíce, které jsem nechal někde uprostřed kopce. Z Hlavatice je ovšem krásný výhled na Turnov a okolí.
![]()
Jdeme na prohlídku hradu Valdštejn. Tady se nás ujímá průvodce odkudsi z Tatobit a jak sám říká, je "povídavý dědek". Jeho vyprávění, kde se mísí historie s humorem, patří k nezapomenutelným. Výklad je veden ve stylu: "Ona mu dala syna, on jí zámek a pak umřel...". A co chvíli přeruší výklad optimistickým výkřikem: "Hurá! Šoltýsová už není na památkách!". Nevíme, kdo paní Šoltýsová je nebo byla, ale na Valdštejnu jsou z jejího odchodu nadšeni.
![]()
![]()
Je zase nádherné počasí (jak my to jenom děláme?). Prohlížíme si exteriéry Valdštejna a v hospůdce před hradem dáváme jedno pivko. To aby se nám lépe šlapalo na Kopicův statek.
![]()
Statek přístupný veřejnosti není. Co ale přístupné je, to jsou skalní reliéfy pod ním. Do skal jich desítky vytesal lidový umělec a bývalý majitel statku Vojtěch Kopic.
![]()
Od Kopicova statku se vracíme asi dva kilometry k rozcestí a dáváme se vpravo k zámku Hrubá Skála. Cesta vede nádhernými skalními scenériemi. Je tady Kapela i s Kapelníkem, desítky skalních věží a vyhlídek.
![]()
![]()
Na každé vyhlídce se zastavíme, popovídáme si, kocháme se okolím...
![]()
![]()
Ještě před tím, než dorazíme na Hrubou Skálu, nemůžeme minout arboretum Bukovina, kde jsou především jehličnaté stromy. Tenhle dřevěný krasavec se jmenuje Dědek Arboretum. Jen nevím, co je křestní jméno a co příjmení. A u dědka tři babky...
Jeden zámek a minimálně jedna zřícenina...
![]()
![]()
Tyhle útvary se jmenují Dračí skály nebo taky Sahara, jak kdo chce. A naši "horolezci" dosáhli vrcholu. Při spouštění bez maček a lan ztratil Toník svůj mobilní telefon (už zas). Tentokrát jsme ho našli. Však on Toník dole v hospůdce rád zaplatí pivko... :)
![]()
Podzámecká krčma má plno, a tak nakonec skončíme v občerstvovně nedaleko nádraží. Dáváme si večeři a Toník opravdu platí každému pivo. Je to dobrý člověk (říkal obr Koloděj).
![]()
Čas je neúprosný a vlak z Hrubé Skály odjíždí přesně. Nějak moc rychle to zase uteklo. Chtělo by to výlet alespoň na dva dny...