Čtvrtý ročník Antiprčic začínáme v Jičíně. Přijeli jsme sem vlakem přes Turnov a Libuň. V Jičíně jsou právě jakési slavnosti. Šermíři a dámy velkomožné, hrnčířské krámky... Kde jinde si udělat fotku než před stánkem nám nejsympatičtějším. Jen škoda, že maso ještě není dopečené a my nemáme čas čekat...
Putujeme přes Holín směrem na Prachov. A za Holínem je takový malý rybníček. Z jedné strany hráz se schody a právě ty vybízejí: "Poutníče, posaď se na nás a posvač!" Toník je dobrák od kosti a dělí se s Fančou o řízek. Kdyby byla Fanynka dobrman, nevím, jestli by měl Tonda stejně dobré srdce. Věřím, že ano, ale taky vím, že by se asi takhle neusmíval.
Stoupáme jarní přírodou do Prachova a tady vstupujeme do skal. Pořádně je dneska prošmejdíme...
Tenhle kraj je mi obzvlášť milý. Vždyť jsem bydlel dlouho jen pár kilometrů odtud. Procházíme všechny skalní vyhlídky a Toník fotí svým zánovním fotoaparátem SONY 828, který jsme mu přenechal po změně výbavy.
Pod námi jsou Jinolické rybníky, všude okolo skály.
A tady pozor. Holky objevily bod G. A já konečně vím, že bod G mají v Prachově. Jen Víťa tvrdí, že Radka má bod G v peněžence a kdykoli ji na peněženku Víťa sáhne, hrozně vyvádí...
.
Prachovské skály jsou nádherné. Však se tady také točil nejeden film. Třeba zrovna tady Malá mořská víla...
Polovinu cesty máme za sebou a je čas na občerstvení v Turistické chatě. Ideální kombinace - dršťkovka a pivo...
Cesta do Mladějova, odkud budeme odjíždět, vede po červené. Stezka se nevyhýbá ani zřícenině hradu Pařez. Ono je tady Pařez úplně všechno: Rybník, osada, restaurace. tak proč by se hrad měl jmenovat jinak?
Květen je nádherný měsíc. Tráva je před první senosečí a v Mladějově krásně kvete šeřík. Dámy prostě nemohly odolat...
Mladějov. Právě odtud budeme odjíždět. Míříme do Mladé Boleslavi a pak dál do Brandýsa. Výlet ale ještě nekončí.
Pěkně kolektivně zajdeme ještě na jedno závěrečné do Adrie. To abychom letošní ročník řádně vyhodnotili a domluvili se, kam poputujeme příští rok.