Antiprčice 2. ročník (17 km)

Sobotka, Humprecht, Kost, Drábské světničky

Po loňském zdařilém výletu, který jsme pracovně nazvali Antiprčice, je tu už druhý ročník. Tentokrát jedeme vlakem do Mladé Boleslavi a odtud lokálkou na Starou Paku. Vystupujeme v Sobotce.

Naším první cílem je hrad Humptecht. Je tady sál s úžasnou akustikou, budeme zpívat. Ale ouha. Ze zpěvu nebude nic. Odmítají nás vpustit do zámku s tím, že čekají zájezd důchodců. První volnou prohlídku nám nabízejí až za hodinu a půl. Tak dlouho nemůžeme čekat. Tak si uděláme na schodech jednu společnou fotku a putujeme dál. Ještě slyšíme, jak kastelán křičí na pokladní, že je kráva, protože ji uteklo rito za 25 lidí. Docela ji to přejeme...

Putujeme dál na Kost. A právě tady pod Humprechtem se dělíme. Jedna parta je věrná mně (a dobře dělají), druhá podlehne mapě Luboše Kovaříka...

A zatímco Lubošovci s mapou bloudí kdesi u silnice na Osek, my ostatní putujeme nádhernou krajinou mezi lány řepky. Míříme do údolí Plakánku. Ale ještě před tím se zastavíme ve Vestci. Právě v téhle dědice nakupovali Vašek a Luboš v klasické komedii "Jak dostat tatínka do polepšovny". A právě tady jezdila i stříkačka Máňa.

Jsme u údolí Plakánku a před námi je prohlídka hradu Kost. Uděláme si jednu společnou fotografii a pak vzhůru na hrad!

A zase smolík. je polední přestávka, hrad otevírá až za hodinu. To zase nestihneme. Je to logisticky nezvládnutý den. Nám to ale na náladě neubírá. Dáme malou sváču a putujeme dál...

Míříme na Drábské světničky a odtud dolů na železniční zastávku Březina. Lavička je malá, a tak je foto oddělené. Pěkně dámy zvlášť a pánové taky. Jen Jirka Putera je hermafrodit...

Dnes nám nejsou nakloněny nejen hrady, ale ani počasí se s námi nemazlí. Prší, a tak na zastávce roztahujeme deštníky. Za chvíli přijede vlak a skoro všichni dojedeme za hodinku do Staré Boleslavi. Až. Až na Toníka Pekárka, který si jen nepatrně poplete vlaky. Však pro něj kamarádi přijedou autem..