Antiprčice 1. ročník (17 km)

Kopidlno, Libáň, Staré Hrady, Dětenice

Tři roky jsme chodili dálkový pochod Praha-Prčice. Ne celých 70 kilometrů, jen tak 20 - 30. Ale k srdíčku nám tohle putování nepřirostlo. Komerce, závody politiků, davy lidí. A tak, když Honza Novák po třetím ročníku řekl: "Máme dvě varianty. Za A), půjdeme sem ale úplně někdy jindy a za B) půjdeme ve stejném termínu, ale někam úplně jinam..", jednohlasně jsme vykřikli: "B) je správně. A tak se zrodily Antiprčice. Ve stejnou dobu někam jinam....

Dneska jedeme z nádraží v Brandýse přes Nymburk do Kopidlna. Martin Štoček je kouzelník a podaří se mu, že už v půl desáté otevírají na náměstí pro nás hospodu, která normálně otevírá až v jedenáct. Jsme tady všichni až na Toníka Pekárka, který ráno musel na letiště a chystá se za námi dalším vlakem. Takže pěkně piánkko...

Jsme v Letkově. Zatímco někteří kontrolují, zda jim pobyt v hospě v Kopidlně nezkazil postavu, my ostatní vyhlížíme Tondu. Už je tady i s jezevčíkem Bárou. Ale ne vlakem. Z Kopidlna dojel stopem.

Jsme v Libáni. Městečku vévodí socha mistra Jana Husa vytvořený podle návrhu prof. Ladislava Šalouna. Dáme tady lehký oběd a putujeme na zámek Staré Hrady.

Na zámku se schyluje k svatbě. Martin si bere nevěstu, Iva ženicha a snaží se jim svatbu rozmluvit a vzít je s sebou na další putování. Marně. A tak necháme svatbu svatbou a jdeme na prohlídku zámku.

Mladá průvodkyně (asi brigádnice) nás upozorňuje, že je zakázáno dotýkat se exponátů. A tak Víťa usedá na trůn s rukama nad hlavou: "Já se nedotýkám." A pak z trůnu prohlásí: "Právě jsem zrušil daně!". Martin zase zahraje na klavír Vítězslava Nezvala a Víťa začíná přepočítávat počet svazků v knihovně Jaroslava Vrchlického. Prý jich je přes 20.000. Ještě štěstí, že Víťa umí počítat jen do dvaceti...

Přes Kozodírky přicházíme do Dětenic. Tady je středověký pivovar a před nedávnem otevřel. Žádný mamutí podnik, žádná elektronická udělátka, jako je tomu dnes. V téhle době papírové účtenky nosí děvčata pěkně v dekoltu a většina chlapů ano neví, co platí...

Přistupujeme na zdejší hru a jadrným jazykem objednávám kvasnicové a něco "k žrádlu". Martin ten svícen neměl brát. Má od slivovice trochu politou srst na hrudi a jen několik málo okamžiků po tomhle záběru blafne. Hned ho ale uhasíme a část chlupů mu ještě zbývá...

Grilovaná žebírka, kvasnicové pivo (které se tady vaří podle oka, takže někdy je to desítka, jindy sedmnáctka) a skvělá nálada. Tohle je ta nejlepší krčma, ve které jsme kdy byli.

A je tady placení. No co jsem říkal. Honzovi mohou oči vypadnout a když se ho ptám, kolik platil, neví... :)

Iva poslouchá jestli už jede vlak. Přijel. Lokálka do Kopidlna. Zatímco nic netušící zbytek party si povídá a hraje karty, řízení vlaku se ujímá Alena. Snad do Brandýsa dojedeme. A za rok, v době kdy se půjde pochod Praha-Prčice, zase někam úplně jinam...