Na Pálavu jezdíme o Velikonocích pravidelně. A zažili jsme o nich krásné předjaří, ale i déšť, sníh a zimu. Letošní Velikonoce byly jedny z nejkrásnějších. Nádherné počasí, teplo, Pálava v květu. Jen škoda, že kosatce již téměž odkvetly. Ale ony i jabloně pod Děvičkami vypadají docela dobře.
Tenhle snímek jsem pořídil brzo ráno, kdy je to nejkrásnější světlo...
Děvičky nebo taky Dívčí hrady jsou magickým místem Pálavy. Snad nejraději mám pohled z úbočí cestou od hradu ke schodům, které vedou dolů do Pavlova. A ty jabloně mně také nedají pokoj. :)
Kosatců je tady opravdu už jen několik. Těch modrých. Žlutý jsem nenašel už ani jeden....
Zato jsou tu jiné skvosty. Třeba hrachor jarní. Jen tak, v lese... A nebo violka trojbarevná skalní. Je jich tady všude plno.
Ale úplně největší koberce tady tvoří hluchavky. Ne ty bílé, které rostou téměř všude, ale nachové. A je to opravdová nádhera. Desítky fotografů tady klečí podél cesty a snaží se o ten nejhezčí snímek.
Na hradě jsme byli celkem dvakrát. Poprvé neprozřetelně okolo jedenácté. A já navrhuji přeměřit nadmořskou výšku, protože tolik lidí určitě muselo kopce zatlačit o několik centimetrů do zěmě. Patnáct let sem jezdím a na hrad vystoupám několikrát ročně. Ale to, co se tady dělo o letošních Velikonocích, nepamatuji. Lidí jsou tu bez přehánění stovky. Podruhé vyrážíme před osmou. A světe, div se! Na hradě jsme úplně sami a na Děvíně skoro taky. Ale už při návratu dolů potkávame proti sobě zase davy. Tak rychle někam jinam. Třeba na víno!
V sobotu je v Pavlově tradiční košt. A spousty lidí jsou i tady. Nejen proto, že je zde víc než 600 vzorků skvělých vín, ale také proto, že tu jsou Mužáci a cimbálovka. Máme štěstí. Průvodce nám dnes dělá člověk nejpovolanější. Jirka Šilinek.
Mužáci zpívají pěkně sami, žádné nástroje ani kapelu nepotřebují. A Míla popíjí pěkně stereo. Ze své i mojí sklenky...
Lépe než v kulturáku je ale o těchto svátcích venku. Zkoušíme novou vinotéku jen kousek od našeho penzionu. Vznikla ve Vinařství Pavlov, má hezký interiér i možnost posedět venku.
Posedět se dá i nad Pavlovem a nebo můžeme zajít na cimbál přímo před obecní úřad. Tady to prostě žije...
Na návsi v Pavlově je živo. Teď zrovna je tady kovář a výrobce dřevěných řehtaček. A to i se svými pomocníky. Pokud ho někdo zná spíš z vinohradu nebo z Jirkova sklepa, nemýlí se.
Kulturní vložky jsou hned dvě. O jednu se postaraly děti z mateřské školky. O tu druhou jejich paní učitelka, když se jí z kopce rozjelo špatně zabržděné auto. Pavlovčáci jsou ale chlapi udatní a neposlušný hyundai udrželi.
Tak zase někdy v Pavlově....