Na Třeboňsku

(26.-28. dubna 2019)

Jižní Čechy jsou moje srdeční záležitost a Třeboňsko zvlášť.

Tentokrát bydlíme ve Veselí nad Lužnicí. Klidně by se mohlo jmenovat i Veselí nad Nežárkou. Obě řeky se právě tady spojují. Vlevo je Nežárka, vpravo Lužnice. Tedy na fotografii. Po proudu je to přesně naopak.

Na fotografii vlevo je náš hotel. Nejlepší roky má už za sebou, ale bydlí se tady docela dobře. Jsme ubytování ve čtvrtém patře a z okna je vidět na Lužnici a na kostel Povýšení sv. Kříže.

Ve Veselí jsou veselí. A dokáží zužitkovat i stará kola, která tu vidíte na každém kroku...

Tohle už je Třeboň. Přesněji řečeno renesanční sídlo posledního Rožmberka, Petra Voka. Zámek Třeboň.

Krásné je taky třeboňské náměstí s neodmyslitelnou radniční věží a renesančními domy a podloubími.

Třeboň, to jsou také lázně, rybníky a ryby. Na fotografii jsou Bertiny lázně, kam tak ráda jezdila maminka s tatínkem. V lázních jsem tady nebyl, zato rybí restauraci nevynechám v Třeboni nikdy. Je jich tu několik. Dneska jsme byli v té nejznámější. Šupina a Šupinka se jmenuje. Dali jsme si rybí mísu - candáta, štiku, amura, sumce a kapra, pochopitelně. Čerstvá ryba je čerstvá ryba, marno platné.

Ryby jsou tady opravdu čerstvé a jsou jich plné rybníky. Tenhle je největší. Rožmberk.

Přímo v Třeboni je rybník Svět. A krásný je i ten Horusický nedaleko odtud.

Na rybníce jsou vidět i takhle krásné kachny potápivé. To veverka je tvor vyloženě suchozemský.

Jen kousek od Třeboně je Soběslav. Tady známe jen koupaliště. V létě sem někdy zajedeme. Dneska je na koupání málo teplo, a tak se zastavujeme alespoň na náměstí. Vévodí mu kostel svatého Petra a Pavla. Dveře jsou ale z jiného kostela. Z kostela svatého Víta. Kašně na náměstí vévodí socha svatého Floriána, patrona hasičů.

Dnes nevynecháme ani Chýnovské jeskyně. Jsou od Chýnova několik kilometrů daleko a jsou naprosto skryté v okolních lesích. Čeká; nás 400 schodů a převýšení 42 metrů. A nečekají nás tu žádné krápníky. Vlastně 3 na celé trase jsou. Měří ůctyhodných 5 centimetrů a jsou těsně vedle sebe. Zato je tady kaple, nádherný mramor, který labužníkům připomíná bůček, a skvělá průvodkyně.

Teplota v jeskyni je asi o jeden stupeň vyšší, než teplota venku. Přišli jsme se sem vlastně ohřát ...

Poslední zastávkou je Vlašim. Je tady nejen skvělá hospůdka U Bakaláře, ale především nádherný zámek, ve kterém je muzeum Podblanicka. Okolo zámku je rozsáhlý park, na který jsou tady pyšní, a který jim my, mimovlašimští, závidíme. A teď na jaře jsou všechny parky úplně nejkrásnější.