Národní technické muzeum

(14. duna 2019)

V Národním technickém muzeu jsem byl naposledy snad na základní škole. A pamatuji si jen lokomotivu, fotografie v jakémsi strojku s klikou a pak grotesky s Chaplinem a kresleného Mickey Mouse, kterého dokola promítali v jednom sále v přízemí. A tak je načase návštěvu zopakovat. A bereme s sebou i vnoučata, pro která to bude dneska premiéra. Mimochodem. Tohle letadlo je JK-Blériot a ing. Kašpar se s ním pustil až do takové dálky jako z Pardubic do Prahy.

Tak to je naše sestava v objevování dávných časů, především dopravních. Tahle hala malé děti přitahuje nejvíc a než si ji celou prohlédneme, už jsou řádně utahané. Takže to vezmeme letecky.

Letadel je tady opravdu hodně. Jak těch skutečných, tak jejich modelů. Muzeum má letadel 34, vystaveno je jich tady 18.

Mě ale stejně nejvíc láká JK-Blériot. To "JK" znamená Jan Kašpar. On si ho totiž pan inženýr pro let z Pardubic do Prahy postavil sám. Je to celodřevěný jednoplošník se čtyřválcovým motorem Daimler. 13. května 1911 vzlétl z Pardubic a ve vzduchu setrval celých 92 minut, za které urazil 121 kilometrů. Obdivuhodné a odvážné. Já bych se tedy do takového stroje asi neposadil...

Zpomalíme. Tyhle ochranné síťky (dodá Mirek Kulda Nymburk, jak tvrdí Zdeněk Svěrák), si dobře pamatuji. A tenhle favorit mi udělal opravdovou radost. Přesně takový jsem dostal od předobrých rodičů, když jsem chodil do sedmé třídy. Pamatuji si to jako včera, když jsme pro něj byli v železářství u Ptáčků ve Staré Pace. A já jsem tím dnem přešel z tábora těch, co záviděli, do tábora těch, kterým záviděli. Tak mamko a taťko, ještě jednou díky!

Lokomotivy. Další vzpomínka na dětství. Bydlel jsem mezi kolejemi. Před domem trať Chlumec nad Cidlinou - Trutnov a za domem trať Hradec Králové - Turnov. A pára bylo moje dětství. A byl jsem vlastně takový dávný narkoman, protože jsem vždycky požitkářsky nasával dým, který se při nízkém tlaku, a to bylo hlavně v zimě, držel v údolí ještě dlouho potom, co vlak supěl ke Staré Pace.

A o jiskrách, které v noci zářily jako hvězdy na obloze, se mi někdy zdá i dneska. Nikdy nejezdilo po kolejích, a nikdy už jezdit nebude, nic krásnějšího než parní lokomotiva. Měl jsem to štěstí, že jsem tuhle dobu zažil...

A nesmíme vynechat ani automobily.

Mercedes Benz 540 K a Superb. Jedním jezdil K.H. Frank a tím druhým prezident Václav Klaus. Můžete hádat, kdo kterým.

P-1, to je vůz prezidenta Masaryka a tím druhým jezdil v exilu Edvard Beneš...

A ještě několik nedopravních zastávek. Na tomto unikátním přístroji ze stavebnice Merkur zhotovil profesor Wichterle první kontaktní čočky. Kdo si myslí, že je jednoduché vysvětlit malým capartům, co je kontaktní čočka, hluboce se mýlí. Zatímco se to snažím osvětlit Amálce a Kryštůfkovi, Rozálka volá o pomoc. V nestřeženém okamžiku rozebrala profesorův mikroskop. Už se vidím ve vězení, ale naštěstí se mi podaří celkem rychle okulár zandat zpátky a dokonce i ostrý muž z ochranky je spokojen. A Rozálka, ta kategoricky žádá, abychom ji co nejdřív koupili Merkur, protože bude taky zkoumat.

Pokud hádáte, že tohle je zpravodajské studio, máte pravdu. A pokud víte i to, že pochází z ČT, kde z něho vysílali ještě v roce 2011, jste znalec. Já už ode dneška taky. A nejlepší kamery jsou asi od Sonyho.

Od obrazu ke zvuku. Tyhle dva přístroje mi připomněly Oldu. Jmenoval se Oldřich Stříbrný a byl prodavač a vedoucí v jedné osobě nejdříve pultové prodejny, později samoobsluhy u nás na vesnici. Nikdo mu neřekl jinak než Olda. A Olda měl nejen tenhle báječný tranzistorák, ale dokonce i magnetofon Sonet Duo, který jsem mu tolik záviděl. Bylo to ještě v době, kdy jsem vůbec netušil, co je digitální záznam a digitální střižna. A už vůbec jsem netušil, že ji jednou budu mít.

Expozici domácích přístrojů proběhnu sám v době, kdy drobotina v herně staví nějaké unikátní přístroje. Z Merkuru pochopitelně. Vysavač jsme měli na chalupě a vařič? Ten jsme měli doma a funkční je dodnes. Vyznačuje se tím, že z elektroměru udělá ventilátor a ještě půl hodiny po vypnutí na něm uvaříte...

Na takovém kole jsem nikdy nejel, v historickém balonu Praha jsem neletěl. Zato na pračce Tatramat 245-2 jsem se něco najezdil. Kdykoli ždímala, museli jsme ji se ženou držet a stejně ujížděla. Ale byla automatická a my jsme byli mladí...